POZASTAVENÉ DO DOBY NEURČITEJ . SAKRA .

Nechať ťa ísť ..

10. května 2013 v 14:05 | Sajlyn |  Príbehy
Ľudia sa rodia . Ľudia umierajú. To je večný kolobeh života. No má zmysel narodiť sa a potom umrieť . Niekoho ho mať rád , a vidieť ho ako umiera ? Stojí život za takú cenu. O tom to je , vidieť odchádzať našich blízkych , až napokon odídeme my , a stratia nás naši blízky ??
Na ten moment som si nepamätala presne .Pamätám si len utržky.Mám na to nejasné spomienky ....
Nastúpila som s ním na motorku . Vždy som po tom túžila , a práve Etheen mi to splnil . Bola som šťastím bez seba . Mala som až zimomriavky keď som si predstavila , aká skvelá bude tá jazda na motorke. Zaškrípal motor. ,,Ľúbim ťa,braček ,"povedala som , a pobozkala som ho na líce . ,,Aj ja teba, moja malá princeznička,"povedal ,, chyť sa pevne , nedopustil by som aby sa ti niečo stalo." Milovala som svojho brata , a on miloval mňa .Ani som sa ho poriadne nechytila , a už sme šli. Lepší pocit som nezažila . Tá chvíľa voľností , keď rýchlosť nemá hráníc . Sloboda príjemne otriasla mojím telom... Vzduch mi narážal do tváre , našťastie však naše oči chránila prilba. Mala som chuť zvýsknuť . Takto úžasne som sa asi nikdy necítila ..
Nevdela som sa tej slobody nadýchať , cítila som sa skvelo . Naozaj som mala zimomriavky .Milovala som motorky . Pevne som stisla Etheena , síce bolo ledva počuť vlastné slovo , ledva cítiť vlastný dych , predsa len som cítila jeho slová na koži , a vrývali sa mi do mysli . Povedal , ľúbim ťa princeznička ... Neviem čo sa stalo . Zrazu to bolo všetko ako sen . Auto , čo šialene vyletelo zo zákruty . Auto čo sa ocitlo pred nami. Beznádej .. Bolesť . Vnímala som len niečo .Počula som hlasy . Cítila som ako ležím na betóne ..No v ď.alšej chvíli som necítila nič .. Cítila som len pokoj.Predo mnou sa rozpínalo žiarivé jagavé biele svetlo.Niečo ma tam ťahalo , volalo , chcelo prinútiť ísť . No zrazu som pocítila volanie zdola . Snahu stiahnuť ma dole.Zrazu sa svetlo vzďalovalo. Zrazu som padala .
Nepatrne , ako vo sne , som otvorila oči. Všetko bolo iné , rozmazané.Počula som pípanie .. Znova som spadla do spánku... Zobudila som sa v bielej izbe .Bielych , čistých perinách . Zrazu som začal spomínať .Motorka , sloboda , auto ... BRAT !!Prečo tu nie je tiež ? Ako na zavolanie do nemocničnej izby vošiel doktor . ,,Slečna Lotty Polschová ?" Prikývla som . Ťažko sa mi rozprávalo , no zo zachrípnutým hlasom som sa spýtala :,, Kde je môj brat ?" V mojom hlase bolo zúfalstvo nádej . Nezaujimalo ma čo sa stalo , zaujimalo ma , čo je s mojím bratom . ,,Narazil do vás jeden vodič , nezistili kto , máte dolamané rebrá otras mozgu .. no váš brat .."sklopil oči . ,,Čo je sním?!"pozbierala som sily a skríkla som. ,,Na mieste umrel.." Tie slová sa mi vryli do mozgu . Svet prestal existovať . Začala som plakať . Bez jeho podpichovania . Začala som plakať na celé hrdlo . Nebol tu .. Nebol . V izbe sa ocitlo mnoho sestier . Čosi mi vpichli . Prestala som cítiť . Zaspala som .
Ďalšie dni som plakala.Možno mu na druhom svete bolo dobre , no stále som sa nemohla presvedčiť že takto mu je dobre ...Cítila som sa príšerne , nechcela som žiť . Tvár som malá vlhkú od sĺz , dokonca i napuchnutú. Nebo noci dňa čo som nepreplakala .Riadne som nespala . Trápili ma sny o smrti . ,,Musíš hi nechať ísť .."povedala raz babka. Raz som po dlhom čase zaspala ..
Všetko okolo bolo biele,,Ahoj moja malá sestrička .."povedal a usmial sa . Chcela som sa rozbehnúť a vrhnúť sa mu okolo krku.No akoby ma držali neviditeľné povrazy. ,,Veľmi mi chýbaš ,"povedal . Prišiel ku mne a objal ma . Ja som sa mu rozplakala v naručí : ,,Aj ty mne braček , prosím vráť sa .." ,,Aj by som chcel no nedá sa .."povedal a smutne sklopil zrak . Medzi nami zavládlo ticho . Nepotrebovali sme slová , obaja sme vedeli i bez zbytočných slov , prečo sme tu. ,,Chcel som sa rozlúčiť , ono sa to nejak stalo. Sľubujem že na teba dám pozor .Navždy .. Ako keď sme boli malí ..No predsa .."povedal po chvíli. ,,Pozrela som mu do očí. ,,I keď to hovorím nerád .. Je čas ísť . Musíš ma nechať ísť ,"povedal , ,, preber sa a pokračuj v živote , aký si viedla do teraz . Akoby sa nič nestalo , vtedy budem šťastný .."povedal , posledný krát sa usmial a zmizol...Navždy..
 


Komentáře

1 Infinity Infinity | Web | 10. května 2013 v 14:55 | Reagovat

Tak a teď brečím, protože to je tak nádherně napsané. Dojala jsi mě..
Chtěla bych umět psát jako ty.
Snad mu bylo tam nahoře dobře a ona už se kvůli němu tolik netrápila..
Smutný ale nádherný příběh.

2 mixdream mixdream | Web | 10. května 2013 v 15:26 | Reagovat

Ano,také brečím..je to krásné,smutné.. (:

3 untrue.blog.cz | Elizabeth. untrue.blog.cz | Elizabeth. | Web | 10. května 2013 v 15:46 | Reagovat

Jo je to moc smutné já bratra ani sestru nemám, takže úplně ten pocit, si nedovedu představit ale moc nádherně napsané jako by jsi to zažila =)

4 Džejní Džejní | Web | 10. května 2013 v 16:44 | Reagovat

krasny pribeh. taky smutny s dobrym koncom. chystas pokracovanie? ;)

5 Awit•er Awit•er | Web | 10. května 2013 v 17:04 | Reagovat

Ježišííí!! Je to tak hezký, ale komu by se také nechtělo brečet.. :') Nejdříve jsem si myslela, že zemře ta holka.. aspon že ta přežila.. :) ten úvod je úžasnej a závěr ještě lepší!
Moc tak dlouhých článků nečtu, no na tvém blogu to nejde! úžasně píšeš a budu to říkat vždy, protože to je prostě pravda!! těšim se na další článek!! :D

P.s.: už jsem si tě zapsala.. :)

6 Patrickk. Patrickk. | 10. května 2013 v 19:26 | Reagovat

Ahoj, môj nový blog je http://asox.blog.cz :33 už som si ťa zapísala :D

7 katt-chan katt-chan | E-mail | Web | 10. května 2013 v 19:55 | Reagovat

dost smutny pribeh ale ona musi jit dal

8 kikouš kikouš | 10. května 2013 v 21:32 | Reagovat

ty dokážeš všetko :OO
podarilo sa ti to ;)

9 chemical_angel chemical_angel | Web | 11. května 2013 v 13:28 | Reagovat

wow kde bereš inspirácu na písanie takch doonalých článkov?? v:O :3333

10 Lee Lee | Web | 12. května 2013 v 11:48 | Reagovat

Zlatíčko já nedokážu popsat ten pocit když jsem to četla :) Užasné :(

11 Mišulka Mišulka | Web | 13. května 2013 v 11:49 | Reagovat

Já jsem ztratila babičku. Je to hrozná bolest. Já si přesně pamatuju, to co jsem cítila, když mi to taťka řekl. Nemohla jsem mluvit. Měla jsem pocit, že se udusím. Neměla jsem sílu se ani hnout, neměla jsem sílu nechat stékat slzy po tváři, ale pak jsem zase nemohla přestat plakat.
Napsala jsi to dokonale, neví jestli to je pravda nebo ne, ale rozplakalo mě to.

12 Vaness . Vaness . | Web | 13. května 2013 v 15:47 | Reagovat

Ach , úžasně napsaný :O
Ano , ta holka musí jít dál , jako vždycky ... musí se jít dál , ale někdy je to hodně těžký . Někdy to de hodně ztěžka .:X

13 H. H. | Web | 13. května 2013 v 16:12 | Reagovat

Až mě to rozbrečelo :'O Krásný příběh!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama